Děti jsou různé, některé jsou citlivky od pohledu, jiní drsňáci a někteří si na drsňáky jen hrají. Těžko odhadovat, jak které zareaguje tváří v tvář umouněnému čertovi s řinčícím řetězem, případně co to udělá s jeho dušičkou. A udělat to může ledacos. V homeopatii pak takovému výsledku říkáme „Onemocnění ze strachu“. Jeho projevy mohou být různé, popíšu zde ty, se kterými se setkávám nejčastěji.

Ústředním tématem situace je maximální ohrožení z venku, dítě má pocit, že není možnost útěku, není kde se skrýt. Z mikulášské nadílky se obvykle dost dobře prchnout nedá, zejména pokud si rodiče užívají chvíli, kdy to jejich zlobidlo konečně dostane za uši, případně je ani nenapadne, že by takový zážitek mohl mít nějaké následky. Vzpomínám si, když byl syn ještě v mateřské školce, že mi jedna učitelka se smíchem vyprávěla, jak právě v jejich třídě strčil čert do pytle jednoho neposluchu a odnesl ho ze třídy pryč. A jak to dítě při tom ječelo. Nechci ani domýšlet, co prožívalo, i když se jednalo patrně o několik desítek sekund.

Ještě o něco horší je děsivá nadílka přímo v bytě, v prostoru, který by pro dítě měl být za každých okolností oázou bezpečí, místem, kde je chráněno.

U jedinců, kteří jsou na toto citlivější, pak na sebe následky nedají dlouho čekat. Pojďme si teď říct, jakou mohou mít podobu.

První skupinu tvoří potíže zdravotní.

Nejčastěji to jsou onemocnění nervového systému jako  např.  křeče ve svalech, záškuby v obličeji, tiky, grimasy, poruchy řeči, koktání, zadrhávání, nesouvislá řeč, problémy s hrubou nebo jemnou motorikou, úniky moči, úporný kašel… Mohou se objevit potíže se spánkem, dítě nechce usínat samo, ve tmě, v noci jej budí noční můry. Rodiče, kteří ho jdou uklidnit, většinou nepoznává a zuřivě se brání konejšení.

Druhou skupinou jsou potíže psychické.

Dítě se začíná bát tmy, chce světlo při spaní. Bojí se zvířat, vody, umývání hlavy může být důvodem hysterického záchvatu. Nedivím se, protože v okamžiku, kdy má vodu na obličeji (a může to být i pár kapek), prožívá iracionální panickou hrůzu, že se utopí. Také se mohou objevovat poruchy chování. Dítě je zlostné, vzteklé, hrůzu v sobě  může kompenzovat násilným chováním, kouše, štípe, bije své okolí. Postupně se může vyvinout až určitý stav paranoi, kdy bude chápat všechny události jako útok na svoji osobu. Reakce pak bude stejně prudká, jako je strach intenzivní. Pokud dítě dojde až k těmto projevům, je jisté, že se rozhodně setká s nepochopením svého okolí, protože to ho bude vnímat jako násilníka, který „si začíná“, ale ono samo se bude cítit jako oběť, které okolí ubližuje.

V říjnu jsem byla svědkem události, kdy maminka dvou dětí tomu mladšímu říkala: „Jestli si budeš pořád sundávat čepici, tak tě hodím támhle do díry k čertovi. Víš přeci, že tam je!“. Je mi jasné, že rodičovská dovolená není žádná procházka růžovým sadem, nervy nám občas tekly asi každé a nejednou jsme měly chuť s našimi miláčky naložit víc než sadisticky. Moc se ale přimlouvám, zkusme si v těchto nelehkých chvilkách zachovat aspoň částečně chladnou hlavu a neprosazovat si svoji vůli skrze strach dítěte. Určitě to není jednoduché, ale za zkoušku to stojí.

Co tedy říct závěrem? Snad jen přání – prožijme letošní mikulášský rej v pohodě a radosti a čerty nechme venku za oknem.

Komentáře