Úporný dětský ekzém
Dnes bych vám ráda představila případ desetileté Nelinky, která za mnou před rokem přišla s maminkou s nehezkým, svědícím ekzémem, který ji trápil od 3 let.
Léčba na dermatologii příliš úlevu nepřinášela, a tak se rozhodli vyzkoušet homeopatii. Holčička se mnou nekomunikovala. Maminka se svěřila, že potřebuje, aby jí všichni sloužili, a že má tendence maminku peskovat. Často prý používá slovo „nenávidím“ a má velké problémy se sestrou. Působila na mě jako ledová královna. První lék, který dostala, byla tedy Platina.
Na kontrolu přijela asi za 3 měsíce. Na fyzické úrovni se toho příliš nezměnilo. Svědivý ekzém okupoval ta samá místa, ve stejné intenzitě. Zhoršení nastávalo po mléce, lepku a nedělaly jí dobře ani ořechy. Změny však probíhaly na mentální a emoční úrovni. Přestala používat „nenávidím“ a postupně si nacházela cestu i k sestře. Se mnou si tentokrát již povídala, sice úsporně, ale v takových případech jsem ráda za jakýkoliv posun. Její projev už nebyl platinovsky povýšený. Dalším lékem v pořadí bylo Natrium carbonicum.
Druhá kontrola opět za 3 měsíce. Ekzém stále udržuje své pozice. Zhoršuje se při nervozitě a kůže je celkově vysušenější. Tedy nic, z čeho by měl homeopat po půl roce bůhví jakou radost. Potěšily mne alespoň změny v celkovém projevu. Ze začátku byla Nelinka stažená, ale po chvíli se uvolnila a hezky se mi v poradně rozpovídala. Sestru začala více popichovat a maminka si všimla, že je k ostatním hodně kritická. Také zmínila, že zkouší skrze drbání ekzému s rodinou manipulovat. Pro tentokrát jsem zvolila Lycopodium.
Nelinku jsem viděla znovu až po půl roce. Bylo to pro mne velmi radostné setkání. Kůže se jí postupně hojila a čistila, zbývalo už jen pár místeček na rukou.
Byla to dlouhá cesta, ale výsledek stojí za to. Jsem moc ráda, že to Nelinka takto zvládla, i když ze začátku nebyly změny na kůži vidět. Muselo to být náročné jak pro ni, tak pro celou rodinu.
Srovnávací fotografie jsou pořízené s rozdílem jednoho roku.