zimomřivost

Podzim. Čím jsem starší, tím víc ho mám ráda. Po hojném létě přichází ztišení – dny se krátí, světlo se mění, vitální síla vegetace se pomalu stahuje do kořenů. A stejně tak i my máme možnost obrátit pozornost víc dovnitř, zpomalit, nadechnout se po bujarém létě a dopřát tělu i duši odpočinek.
Venku je chladněji, častěji prší a s ubývajícím světlem se někdy dostaví i chlad uvnitř nás – ten, který se projevuje únavou, přetížením, vyčerpáním.

Teplo není jen otázkou počasí

Je to stav, který v těle vytváří pocit bezpečí, klidu a nasycení. Když jsme v rovnováze, máme chuť tvořit, jíst, smát se, být v kontaktu. Když se ale vyčerpáme, teplo z těla pomalu mizí. Začínáme se cítit prázdní, zimomřiví, podráždění nebo unavení, přestože venku třeba ještě zdaleka nemrzne.
Podzim je proto čas, kdy se můžeme učit znovu rozpoznávat své hranice, zpomalit a vyživit to, co jsme přes léto oslabili.