Klienti, kteří ke mně přicházejí pro „svoji kuličku“, mají různé motivace. Někdo chce přirozenější cestu léčby, jiný už bez většího efektu vyčerpal všechny klasické možnosti. Občas se objeví někdo, kdo má pocit, že stagnuje, a rád by se posunul v osobním vývoji. No, a tak třikrát do týdne se ukáže někdo, kdo má pocit, že „je nějaký divný“.

Jsou to lidé, kteří si všímají, že úplně nezapadají mezi ostatní. A okolí jim to často neváhá dát najevo. Dozvídají se, že jsou přecitlivělí, zbytečně úzkostní a že by se měli prostě trochu víc snažit. Jenže to se snadno řekne, ale mnohem hůř dělá.

Pokračovat na celý článek

Komentáře