Homeopatie je nesmírně účinný nástroj. Umí citlivě podpořit samoléčebné síly těla, obnovit ztracenou rovnováhu a zacílit hluboko – nejen do fyzických potíží, ale i k jejich vnitřním spouštěčům. Dokáže ulevit tam, kde běžná medicína často naráží na hranice. Ale není to zkratka. Není to instantní řešení.

Kde tělo roky trpělo, kde se hromadilo vyčerpání, stres, potlačené emoce nebo opakované záněty, tam je potřeba čas. Čas pro tělo, aby znovu začalo důvěřovat. Čas pro léčbu, aby mohla jít do hloubky, ne jen lepit povrch.

Vzpomínám na případ muže s autoimunitním onemocněním. Po letech kortikoidní léčby přišel s vírou, že homeopatie zabere, když už nic jiného nezabralo. Zabrala, ale ne hned. Po měsících téměř neviditelné podpory se jeho stav začal viditelně měnit. Tělo se zklidnilo, únava ustoupila, krevní hodnoty se zlepšily. Stejně tak mladá žena s poruchou příjmu potravy nezačala jíst díky jediné dávce. Léčba vedla postupně – skrze odbourání napětí, studu, viny. Vracející se chuť k jídlu byla jen jedním z důsledků celkové změny.

Homeopatická léčba má svůj rytmus. Není pomalá – je přirozená. Měří v týdnech, někdy měsících. Neopravuje tělo zvenku, ale přivádí ho zpět k vnitřní rovnováze. A ano – někdy je organismus už tak vyčerpaný, že zázrakem není vymizení příznaků, ale to, že se člověk konečně trochu vyspí. Že se mu uleví. Že má znovu sílu vstát.

Léčím člověka, ne diagnózu. A naše tělo potřebuje čas, respekt a důvěru. Když je dostane, může nastat něco mnohem většího než okamžité zlepšení – návrat k sobě samému.

Komentáře