Podivné totiž bylo, že celou dobu onemocnění jen apaticky ležel a koukal do stropu. Nečetl si, neposlouchal hudbu, nedíval se na televizi. Nic. Jen ležel. Ani brýle si nenasadil. Připadal si hodně unavený a svěřil se mi, že má pocit, že se v něm všechno zastaví a zase rozběhne. Objevoval se i strach, že se nezvládne uzdravit a že umře. To bylo pro mě velmi dobré vodítko a z léků, které se nabízely, jsem vybrala Opium. Maminka ho měla doma v potenci C30, tak jsem doporučila dát ho do vody, protřepat a upíjet podle potřeby. No a včera večer mi od ní přišla tahle úžasná zpráva:

Chtěla jsem Ti ještě jednou moc poděkovat. Po prvním cucnutí začal strašně kašlat a po asi 10 minutovém intenzivním kašli zavládlo ticho na mnoho hodin. Navzdory tomu si dal do usnutí ještě 2x lok. Nechala jsem to na něm. Věděl, že to není na žízeň. Druhý den párkrát zakašlal krásným vlhkým kašlem a hotovo. Bylo po covidu. Dnes začal kašlat zase nějak víc, tak jsem mu zase nabouchala a cucnul si a tentokrát se rozkašlal asi na minutu a od té doby (ráno ) nic. Co je ale úplně super a musím Ti to říct – on snad vůbec poprvé udělal samostatně dobře matiku! On s ní strašně bojuje, a tak ji děláme spolu. Teď jsem ale viděla, že po tom opiu je jiný i mentálně a zadala jsem mu samostatnou práci, když jsem byla v práci a super. Celkově se rozmluvil, snaží se zapojovat do hovoru a tak. Prostě velký posun. Myslím, že mu ho chvíli budu dávat. Jsi prostě nejlepší a fakt jsem šťastná, že mi Tě kdysi Vesmír poslal do cesty.

Asi ani nemusím říkat, jakou jsem měla radost. Chlapce mám v péči už mnoho let. Přišel ke mně jako tříletý s diagnózou autismus. Postupně, po krůčcích, společně ladíme to, co je zrovna nejpalčivější. A upřímně se těším z každého jeho pokroku.

Komentáře