19. dubna 2021

Vzkaz pro maminky – předkožka není strašák

Domů » Homeopatické články » Vzkaz pro maminky – předkožka není strašák Kategorie: Příběhy klientů

Moc ráda zveřejňuji příběh jedné statečné maminky a jejího chlapečka tak, jak mi jej poslala. Nevzdala se, hledala… a našla. Třeba její zkušenost pomůže někomu dalšímu ve stejné situaci.


Ráda bych předala zkušenost a informace všem maminkám, které mají syna – úžasného, zdravého kluka, u kterého řeší zúženou předkožku. Nejdříve popíšu náš příběh a pak vám prozradím, jak to vlastně celé je s „problémem“ zvaný předkožka.

Když se nám narodil syn, náš pediatr, jako většina ostatních, mě poučil, že je třeba pimpulu každý den při koupání přetahovat a do půl roku musí jít přetáhnout úplně. Měla jsem smíšené pocity, jak to zvládnu. To se musí, jinak hrozí obřízka. Říkal pan doktor. Začala jsem tedy přetahovat, lépe řečeno snažit se přetahovat, jenže to vůbec nešlo. Kůžička byla příliš pevná a samotný pimpula větší. Samozřejmě jsem zkoušela olejíčky, mastičky. Jednou se mi to podařilo částečně přetáhnout, ovšem nešlo to vrátit zpátky. Začala jsem panikařit, syn plakal, pimpula nepatrně otékal. Po nějaké chvíli se mi to naštěstí podařilo vrátit. V tu chvíli jsem se zařekla, že už to dělat nebudu. Jenže při další prohlídce u pediatra jsem si vyslechla další katastrofické scénáře a poučení, že prostě musím! Hrozil, že mu to v 6 měsících přetáhne sám násilím, aby to měl hotové a nepamatoval si to. A taková zpráva pro mě byla naprosto nepřijatelná a rozhodně jsem to nechtěla dovolit!

Co ale teď? Něco dělat musím. Tak jsem začala hledat a číst a pátrat. Vyzkoušela jsem různé mastičky, koupele ve slezu atd. Nic. Pak jsme zkusili urologa. Pozor! I urologa musíte pečlivě vybrat! Synovi bylo 5 let. Urolog měl, bohužel, stejný názor jako pediatr. Nejprve nám napsal kortikoidy – mast. Mazali jsme dle pokynů, kůžička nepatrně povolila, ne nijak výrazně, ale přece jen malinko změna byla. Ovšem jen dočasně. Jak jsem přestala mast používat, kůžička se zase hezky vrátila do původního stavu, přesto, že s přetahováním jsme pokračovali. Při kontrole na urologii jsem si vyslechla další děsivé scénáře v podobě obřízky. Bylo vidět, že lékař chce za každou cenu dostát svým slovům a při vyšetření, bez varování a k překvapení mému i syna mu prostě necitlivě s předkožkou „škubnul“. Nastal křik syna a mé zděšení, co to dělá. Okamžitě jsme odešli a už nikdy se tam nevrátili. Takové chování lékaře pro mě bylo naprosto nepřijatelné!

Pimpulu jsme koupali v heřmánku do zahojení, naštěstí poranění nebylo velké. No a byla jsem zase na začátku. Po zahojení byl pimpula opět nekompromisně úplně „slepený“. Musím ještě zmínit neskutečný tlak okolí – babičky, tety, kamarádky, jak je to velký průšvih, když předkožka nejde přetáhnout. Otázky, jak jsem to mohla nechat dojít tak daleko? Dohnalo mě to do slepé uličky, a tak jsem si našla chirurgii v Praze, kde provádí takový zákrok na uvolnění předkožky. Je to řezání, kdy uvolní vnitřní „list“ (není to obřízka) s tím, že po zákroku se musí násilím přetahovat a to pekelně bolí. Když mi doktorka vylíčila, jak budeme dva držet syna a třetí mu to bude přetahovat, šla jsem do mdlob. Navíc to ještě stále nezajistí, že se to po čase nevrátí. Byli jsme tam objednaní, ale na poslední chvíli jsem to odřekla. Intuice říkala jasné ne!

Teď už se konečně dostanu k řešení. Jedna úžasná bytost mi doporučila kliniku UROSANTE. Synovi bylo 6 let. Objednali jsme se k p. Dr. Holému – dětský urolog. Pan doktor je skvělý člověk na svém místě. Syna vyšetřil, velice citlivě, vlastně se podíval, opatrně zkontroloval kůžičku, zda není potrhaná a začal vysvětlovat. Syn je zdravý kluk bez potíží, tudíž není třeba dělat jakýkoliv zákrok. Pokud chlapečka netrápí bolest nebo špatné čůrání – málo, rozdvojeně, nemá opakované záněty, NENÍ TŘEBA ZASAHOVAT. Předkožka se uvolní časem, vlivem hormonů. A pokud ne, dá se to řešit, ale už se to řeší se skoro dospělým mužem, který spoustu věcí pochopí. A i bolest snese lépe. 

Ale, aby to nebylo tak jednoduché, má to ještě pokračování…

Po cca 2 letech, kdy jsme si vzali k srdci doporučení p. Dr. Holého, jsme opět byli u pediatra na běžnou kontrolu. I přesto, že jsem přinesla zprávu od urologa, pediatr se podivoval nad jeho verdiktem a začal znova vysvětlovat, jak obrovský je to problém a že TOHLE už se NIKDY SAMO NEUVOLNÍ. Říkal mi, ať si najdu jiného urologa, že jsem to nechala zajít moc daleko. Dokonce volal manželovi, aby mu to vysvětlil, jenže manžel byl tenkrát se mnou na klinice, takže mu zopakoval to stejné, co já. Přesto jsem neváhala a opět se objednala na kliniku na kontrolu.

Tak tedy: syn 8 let, zúžená předkožka, která nelze přetáhnout, bez jiných komplikací. Syn byl znovu vyšetřen. Byla jsem ujištěna o normálním stavu předkožky chlapce jeho věku, která nepůsobí žádné obtíže a nebrání dalšímu vývoji. Bylo nám doporučeno s ohledem na známý přirozený vývoj s jakoukoliv intervencí vyčkat konce puberty. Samozřejmě při potížích navštívit kliniku.

Takže milé maminky a úžasní synové, nedejme se! A nenechme se strašit a nutit do jednání, které ani není nutné. Zastaralé názory, byť hodných pediatrů (ten náš je moc hodný, rodinný lékař, který to jistě myslí dobře), mohou být poškozující. Pediatři se nezajímají o nové poznatky v této věci. Straší maminky od narození syna. Přetahují násilím a bez citu naším synům předkožku, způsobují zbytečnou bolest! Je to velká chyba, která na nich zanechá následky. Slyšela jsem několik případů, kdy jim pediatr víc ublížil, než pomohl. Přetáhl, potrhal, nešlo to vrátit zpátky a skončili v nemocnici. A nebo přetáhl a za pár měsíců se to vrátilo do původního stavu, tudíž klučina trpěl zbytečně. A věřte, že jsou to velké bolesti a velmi nepříjemné. Prosím za všechny syny, nedovolte to. Hledejte si informace, neztrácejte důvěru v sebe a svého zdravého syna. Řekněte mu, že je v pořádku. Vybudujte si k němu důvěru místo vystavování bolesti a až jednou bude dospívat, nebude mít problém říct vám, když ho bude něco trápit. A vy víte, že mu můžou na klinice, kde VĚDÍ, pomoct. A takový skoro dospělý muž bude zvládat mnohem lépe řešení případného problému spojený s předkožkou, penisem a mužským zdravím. Pokud to vůbec bude kdy třeba řešit, protože procento, kdy je třeba zasahovat, je velmi malé.

Milé maminky, posílám dál to, co mi bylo řečeno a čeho si neskutečně vážím  – jste úžasné maminky a DRŽTE SE!

💡 Články na tomto webu mají informační a vzdělávací charakter, nenahrazují odbornou lékařskou péči.


Jana Ungrová
Jana Ungrová

Homeopatie pro mne není jen efektivní metoda, kterou lze pomoci při nejrůznějších obtížích, ale i životní filosofie a přístup ke světu, který upřednostňuje svobodnou vůli a vlastní zodpovědnost každého z nás.



Komentáře

  1. Kristýna napsal:

    Dobrý den, moc se mi líbil článek statečné maminky „předkožka není strašák“. Základní osa příběhu se velmi podobně vinula i životem mého syna, a vzhledem k tomu, že můj syn má matku paličatou, která je přesvědčená, že jen málokdy je jediná cesta, v synových pěti letech jsem přestala toto téma s lékaři řešit zcela. Věřila jsem, že to nějak zvládneme, že příroda si najde tu správnou cestu. Nic jsme nezanedbávali, ale příliš netlačili, mazání měsíčkem občas, když si vzpomněl, koupel ve slézu občas, když si vzpomněla máma. Syn pomalu vstoupil do puberty a pořád to nešlo. Syn i já jsme začali být lehce nervózní, hlavně já, ale to se pak přenášelo na něj. Bylo mu třináct, kluci kolem už pomalu řešili onanii a zasvěceně v úzkých kroužcích komentovali vyvíjející se spolužačky a mému 175 cm vysokému synovi stále nešla stáhnout předkožka. Na občasný dotaz, „tak co?“ Otrávené: „Furt nic!“ Už jsem začala být nahlodaná vrátit se do péče lékařů, ale strašně strašně moc se mi nechtělo. Skutečných informací málo a hlavně všichni tvrdili, že jak to nejde do pěti let, je to jistá obřízka!
    Zároveň v tomto období začal v životě mého syna nabývat vrchu vztek a zloba, projevující se zejména ve škole. Začaly mi chodit stížnosti, že nezvládá svou agresi, že je nemožné s ním rozumně vyjít atp… Nevěděla jsem si rady, nemohla jsem přijít na příčinu jeho nezvladatelného vzteku, až jednou jsem byla svědkem konfliktu mezi ním a jeho sestrou. Byla jsem v šoku, protože to, co se dělo, přesahovalo běžné sourozenecké škorpení, to bylo kruté ponižování a šikana z její strany a naprosté zoufalství a bezmoc ze strany syna, protože věděl, že jí nesmí ublížit, ale nevěděl jak se bránit jejímu ubližování. Do konfliktu jsem vstoupila a ukončila ho, syn se zhroutil a vylezlo z něj, to, co roky tajil, abych si nedělala starosti. A dcera všechno přiznala a potvrdila.
    Jsem rozvedená, děti jsou ve střídavé péči, na každotýdenní dotaz, jak bylo u táty už roky stejná odpověď: „Dobrý.“ Jenže jak se ukázalo, ex manžel, který si už nemůže vylévat vztek na mě, se zaměřil na syna a do jeho šikany navezl i dceru. Řešení bylo homeopatické a rychlé. Secale 200ch. Během dvou týdnů u syna zmizelo krvácení z nosu (do té doby téměř denně), zprávy z školy informovaly o zázraku, ze zoufalství konfliktního žáka vystřídal vstřícný a mnohem klidnější klučina, najednou víc mluvil o tom, co se děje u otce a postupně byl schopný jeho jedovatosti, ústrky, zjevné nespravedlnosti, snahu o manipulaci rozpoznat, už se nenechal rozhodit a jako by dospěl, začal se i verbálně bránit argumentací, ne jako dosud bezmocným křikem a pláčem. Velice se mu ulevilo, dcera situaci pochopila a přestala otce v šikaně podporovat, naopak se teď často postaví proti otci a bratra hájí.
    Zhruba za tři týdny od podání se vrátilo krvácení z nosu, i když v mírnější formě, syn dostal Secale 1M. Krvácení ustalo a za pár dnů přišel, svítily mu oči a povídá: „Víš, jak máme starosti s tím, jak TO nejde, tak už TO jde, úplně normálně, to najednou šlo!“ Nejdřív mi chvilku trvalo, než mi došlo, že mluví o své předkožce, ale pak samozřejmě úleva a radost veliká. Dodnes jsem vděčná za výdrž proti zaběhnutým praktikám v této oblasti, a i když nechci nijak snižovat snahu lékařů a jejich péči, jsem ráda, že v tomto případě jsem se svou paličatostí nepochybila.
    Ještě jednou díky za krásně napsaný příběh a přeji hezké letní dny K.

Napsat komentář: