Když tělo začne šeptat… a pak křičet

Mnoho žen, které ke mně přicházejí, se cítí přesně takto. Na venek fungují, ale uvnitř to drhne. Jsou podrážděné, přetížené, nespí dobře, často je bolí hlava nebo břicho, mívají silné emoce – nebo naopak žádné. Jejich děti jsou často nemocné, citlivé, vzdorující. A ony se ptají: „Dělám něco špatně?“

Ne. Neděláte nic špatně.
Jen se možná snažíte být silná tak dlouho, až tělo i duše začnou volat o pozornost.

Když je máma pod tlakem, tělo dítěte to cítí

Dlouhodobý stres u rodiče – obzvlášť u matky – se přenáší i na děti. Neviditelně, ale intenzívně.
Dětský organismus je citlivý a vnímavý, ladí se na to, co se děje kolem.
Pokud je máma ve stresu, malé dítě to podvědomě přejímá. A tělo dítěte na to reaguje – narušeným spánkem, neklidem, častým pláčem… nebo nemocemi.
Stres totiž přímo oslabuje imunitní systém a jeho organismus se hůře brání.

A tak vzniká začarovaný kruh:
Dítě je nemocné → máma se víc stará → má méně času a energie pro sebe → její stres roste → imunita dítěte ještě víc klesá → nemocnost přetrvává nebo se zhoršuje.
Spirála se utahuje. A čím déle trvá, tím těžší je z ní vystoupit – bez podpory.

Signály, které neignorujte

• opakující se nemoci dětí (záněty, kašel, ekzém, horečky)
• únava, kterou nepřepijete kávou
• podrážděnost vůči blízkým
• pocit, že nic nestačí
• bolesti, nespavost, výkyvy nálad
• nebo jen prosté „něco je jinak a nevím co“

Tohle nejsou známky selhání. Jsou to signály.
Tělo si žádá změnu a duše touží po pozornosti

Co když existuje jiná cesta?

Ve své praxi pracuji s ženami i jejich dětmi už mnoho let. Nesoudím. Nepoučuji. Naslouchám.
A hledám s nimi jemnou cestu zpátky k rovnováze.

Homeopatie není kouzelná pilulka. Ale když je dobře zvolená, dokáže podpořit tam, kde je to nejvíc potřeba – psychicky i fyzicky.
Pomáhá uvolnit tlak. Zmírnit strach. Podpořit imunitu. Ztišit mysl. A někdy i najít sama sebe.

Příběh, který mluví za vše

Přišla ke mně vyčerpaná žena, maminka dvou malých dětí. Obě měly oslabenou imunitu – neustálé rýmy, kašle, záněty. Starší z dětí navíc procházelo náročným obdobím: silné emoce, vztek, výbuchy, které bylo těžké zvládnout.
„Mám pocit, že pořád jen křičím. Přitom se snažím, dělám, co můžu… ale už nemám sílu,“ řekla tiše. Bylo vidět, že už je daleko za hranicí únosného.

Daly jsme prostor jejím emocím, tělu i příběhu, který si nesla. Společně jsme hledaly, co se v ní i kolem ní děje. Dostala homeopatický lék na míru, doporučení k jemné úpravě denního rytmu a současně jsme podpořily vitálními houbami imunitu obou dětí.

Po pár týdnech mi napsala:
„Nevím, jestli je to jen těmi kuličkami, ale mám pocit, že se mi konečně dýchá tak nějak volněji. Děti jsou taky klidnější. A já si večer poprvé sedla s čajem a neměla výčitky.“

Ne vždy je změna rychlá nebo dramatická. Ale i malý posun může být začátkem hlubší proměny – a návratem k rovnováze, kterou v sobě máme všechny.

Nejste v tom sama

Možná jste unavená z toho, že pořád něco „musíte řešit“. Možná nevíte, kde začít.
Ale pokud cítíte, že něco ve vás říká „tohle je o mně“, ozvěte se.
Nemusíte být na všechno sama.
I mámy si zaslouží podporu.

✉️ Můžete mi napsat Váš příběh nebo si rovnou domluvit konzultaci. Někdy už samotné pojmenování pomáhá ulevit. A někdy je ten pravý čas udělat i další krok.

Můžeme se společně podívat na to, co vás nebo vaše děti trápí a kde se to může začít měnit.
Každý příběh má své řešení. I ten váš.

Komentáře