Bylo, nebylo… spis byla, byla panika a velká…. Začlo to zhruba před 62 lety, zabil se mi dědeček, spadl s malým osobním letadlem na cestě na nějakou expedici. Můj taťka si ho téměř nepamatuje, byl mu rok. Nikdy jsme nikam neletěli, žádnej div, za totáče se nikam nelétalo. Když jsem jako dospělá měla poprvé letět, věděla jsem už dopředu, že se bojím hodně. Instinkt velel nastupovat pozadu, abych letadlo neviděla a vůbec nastoupila. Při vzletu se mi černalo před očima, omdlévala jsem. Fakt to nebylo dobrý. Prostupovala mnou naprostá jistota, že spadnem. Nějaké statistiky, ze D1 je víc nebezpečná, mi vůbec nepomáhaly.

Před půl rokem v únoru jsme se rozhodli zachránit si duševní zdraví, které ohrožoval lockdown za lockdownem, na Fuerteventura. Představa vody a tepla mě nadchla. Asi 4 týdny před odletem jsem si uvědomila, že se vlastně v letadle strašně bojím. Vzhledem k tomu, že mi Jana pomohla už s různýma potížema, poprosila jsem ji, že bych ráda letěla bez paniky.

Témata a symptomy tu vystupují naprosto zřetelně:

• Strach z létání
• Strach panický
• Strach, že se něco stane
• Strach z pádu
• Strach ze smrti

K tomu se objevilo i téma bezmoci, protože když je člověk v letadle jako pasažér, nemá možnost situaci ovlivnit.

…souvisí to s neschopností ovlivnění situace. Stát se může cokoliv. Něco negativního, nemůžu dělat nic.

V repertorizaci vyšlo na prvním místě poměrně jasné Plutonium nitricum. Začaly jsme potencí C200 a po několika podáních pokračovaly 1M.

Kuličky jsem brala až do odletu, nějaké mi zbyly i na dovolenou. Byla jsem vážně v šoku, při letu jsem se nebála. Panika o mě ani neštrejchla… Byla jsem šťastná. Ten pocit, že jsem se kdysi bála, o tom jsem věděla, ale bylo to nebe a dudy.

Největší překvapeni přišlo ale v létě. Dávno jsem letadlo neřešila a téměř zapomněla, že něco takového proběhlo. Jeli jsme na tábor rodičů s dětmi, naplní je i mimo jiné horolezení. Kdysi jsem to zkusila, vylezla jsem dva metry, dostala závrať a nemohla se odlepit od skály. Loni jsem to raději vůbec nezkoušela. Letos mě něco pobízelo, ať to zkusím. Zkusila jsem a s pocitem úplného zázraku vylezla desetimetrovou skálu a rozhlížela se v pohodě po nádherné krajině. Až pak mi došlo, že na tento strach, strach z výšek mi ty koule tak nějak mimochodem zabraly taky. A celé to sepisuju teď, protože mám za sebou další let, tentokrát nejen že jsem se nebála, já si ten let užila a moje děti se mnou… Díky Jani…

Plutonium nitricum

Pluto byl římský bůh podsvětí. Měl podobné vlastnosti jako řecký Hádes. V mytologii je podsvětí místo, kam odcházejí duše zemřelých. Je tedy zřejmé, že téma smrti bude v obraze tohoto léku poměrně silně přítomné.

Plutonium patří mezi aktinoidy, je radioaktivní, a kromě jaderného paliva je využívané i do jaderných zbraní. Tedy žádný domácí mazlík.

Ve svém symptomatickém obraze má Plutonium často situace, které jej dostávají pod maximální tlak. Reakcí na tento tlak je úzkost a panika. Všechny aktinoidy mají téma strachu, u Plutonia je ale nejsilnější. Stejně tak téma ohrožení, bezmoci a hranice mezi životem a smrtí. Když mám před sebou klienta v obraze Plutonia, vždy mám velmi zvláštní, mrazivý pocit. Jako bych nahlížela do temnoty otevřeného hrobu. O to větší je pak má radost, když po léku dojde k transformaci, což je rovněž jedno z témat. Bezmoc se pak přetaví do pozitivní osobní síly a moci. Zejména do moci nad svým vlastním životem.

Komentáře