To je tzv. akutní předepsání – lék je volen na základě typických, zřetelných a náhle vzniklých příznaků. V takových případech není třeba hlubšího pátrání – stačí jasný obraz a rychlé podání.

Jenže většina potíží, se kterými lidé přicházejí, akutní není.

Je to dlouhodobá únava, která se stala tichým společníkem.
Jsou to opakující se záněty, ekzémy, migrény, strachy a smutky, které se vracejí v pravidelném rytmu.
Je to nervozita, podrážděnost, pocit, že něco není v pořádku – a přitom se to nedá přesně pojmenovat.

U takových stavů už osvědčená indikace nestačí. Každý z nás totiž reaguje jinak – a právě tam začíná práce s chronickým předepsáním, tedy výběrem léku na míru, po konzultaci.

Chronický lék nevychází jen z diagnózy nebo jednoho příznaku. Je výsledkem hlubšího rozhovoru, během kterého vnímáme nejen tělo, ale i emoce, životní rytmus, zátěže z minulosti, způsob prožívání – i drobné zvláštnosti, které mohou být klíčem.

Teprve když ten obraz zapadne dohromady, můžeme vybrat lék, který není „na ekzém“ nebo „na smutek“, ale pro člověka, který tím vším právě prochází.

Osvědčená indikace může ulevit. Ale individuální lék může proměnit.

A pokud se právě nacházíte na téhle křižovatce – tělo naznačuje, že potřebuje něco víc než první pomoc – chci Vám říct, že na to nejste sami. Ráda Vás na této cestě doprovodím. Jemně, pozorně, v tempu, které budete potřebovat.

Komentáře